S laskavým svolením autorů Stavebně-historického průzkumu, PhDr. Michala Patrného a Ing. Markéty Musilové.
Historie
Historie domu U Černého orla
Dionýz Houška a Ambrosio Balli
Prvním známým majitelem domu U Černého orla byl Dionýz Houška, příslušník litoměřických patricijských rodů, pro něhož rozlehlý palácový dům na jižní straně náměstí vystavěl významný italský stavitel Ambrosio Balli.
Maximilián II. Habsburský
Dům U Černého orla hostí císaře a českého krále Maxmiliána II. Habsburského, s císařovnou Marií Španělskou a synem Matyášem.
Šimon Petr Aulík
Dům získává do vlastnictví Šimon Petr Aulík, který byl až do roku 1624 císařským rychtářem v Litoměřicích.
Ferdinand III.
Dům U Černého orla se stává svědkem významných jednání o tzv. „Pražském míru“, jichž účastní český král a budoucí císař Ferdinand III. a vyslanci saského kurfiřta Johann Georga I.
SALVA GUARDIA
Dne 14. června byl Aulíkův dům a k němu přináležející majetek (šlo zejména rozsáhlé pozemky v Pokraticích) vyjmut ze svazku městského práva, a vložením do desk zemských (s platností zpětně k roku 1628) povýšen na rytířské sídlo, nazvané – zjevně stále s odkazem na návštěvu Maxmiliána II. – „Králův hrádek (Königsburg)“. Zřejmě od tohoto roku (až do poloviny 19. století) visela nad vjezdem do domu dřevěná tabule s říšským orlem a třířádkovým nápisem: „SALVA GUARDIA – KRÁLŮV HRÁDEK – KONIGS PÜRGEL“, což byla součást privilegia, které Šimon Aulík z Třebnice získal od císaře Ferdinanda III.
Hostinec „Bílý lev“
V domě je prvně zmiňován hostinec, zvaný „Bílý lev“ (Weisser Lowe).
Obecní dům
Ferdinand svobodný pán z Třebnice a na Králově Hrádku, prodal (kvůli finančním těžkostem) dům i s vinicemi ke dni 24. července městské obci, za částku 6900 zl.; do desk zemských byl tento prodej zanesen ke dni 9. září t. r. Tímto byl dům vyjmut ze zemské pravomoci a stal se majetkem města; od tohoto roku byl také až do poloviny 20. století označován jako „Obecní dům (Gemeindehaus)“. Z téhož roku pochází také nejstarší dochované vyobrazení domu na perspektivním plánu města od zemského měřič Johanna Glockspergera; dům je zde zachycen v pohledu od jihu, včetně dvorních křídel – vyobrazení je sice poněkud schématické, ale v podstatě poměrně přesně odpovídá skutečnosti.
Ubytování vojska
Prostory domu, mimo pronajatý hostinec, byly pronajaty k ubytování vojska; nepochybně se to velmi negativně projevilo na jeho interiérech i celkovém stavebním stavu. Až roku 1776 byla vojenská posádka přestěhována do někdejší jezuitské koleje, zrušené roku 1773. Část stájí ve dvoře domu však stále zůstala k dispozici pro ustájení koní štábních důstojníků.
Hostinec „U černého orla“
Dne 17. prosince informoval litoměřický magistrát krajský úřad, že hostinec „U černého orla“ se upravuje pro vhodné pohoštění cestujících a brzké zřízení poštovní stanice v zadní části objektu. Ke dni 20. února 1828 zde byla poštovní stanice skutečně zřízena, fungovat začala ke dni 1. května téhož roku.
Rozsáhlá rekonstrukce
Litoměřice byly prohlášeny městskou památkovou rezervací, a při té příležitosti byla národním podnikem Stavoprojekt Praha zpracována zaměření významnějších historických budov ve městě, včetně domu U Černého orla. Následující rok započala rozsáhlá rekonstrukce.